MĚKKÁ ARÉNA – HERNA VIRTUÁLNÍ REALITY
V GALERII FRANTIŠKA DRTIKOLA
Vstupujete-li do takzvané virtuální reality skrze brýle pro VR, své fyzické tělo neopuštíte, naopak jej vystavujete lehce nepříjemnému zážitku. Zrakové vjemy neodpovídají tomu, co běžně vidíte a vaše tělo je zmateno. Hmatové smysly ale jen tak neošálíte a prostor pro VR má své hranice. Běžně se to dozvíte tak, že když se k nim přiblížíte, uvidíte barevnou klec, která vám říká, že dále už ne. Občas se ale při zápalu hry dostanou lidé i přes tuto hranici, kde většinou začnou naprázdno máchat. Sleduje-li vás v tu chvíli někdo, kdo ještě nemá s VR zkušenost, může to být pro něj humorná situace. Zde přichází ke slovu Měkká aréna, která je ohebnou architekturou a prostředím, kde se můžete oddávat virtuální realitě. Její stěny jsou měkké a tak při zápalu hry narazíte do zdi, která vašemu tělu říká, že zde je měkká hranice mezi skutečností a fikcí. Můžete tak učinit v aréně, kde na vás koukají někdy i davy zvědavců a těch, kteří se ještě neodhodlali takový zážitek podstoupit. Pokud máte rádi intimnější prostory, můžete se schovat za žluté závěsy do jednoho ze dvou “očí" nebo na měkké křeslo , kde se v měkkém útočišti můžete propadnout králičí norou až k muchomůrkám a hořícím panelákům. Pak se některým může zdát, že žádné hranice již nejsou a realita je jenom jedna.
MĚKKÁ ARÉNA je architektonicky koncipovaná herna, která umožňuje zážitek virtuální reality v měkkém (bezpečném) prostoru. Autorem této funkční sochy je Vojtěch Rada (Radakulan), architekt, sochař a programátor, který ji navrhl na míru pro prostor Galerie Františka Drtikola.
Vojtěch Radakulan (1991)
Vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, absolvoval stáž v oboru interaktivní design na umělecké škole v Curychu. V současné době působí jako doktorand na fakultě elektrotechnické ČVUT na katedře počítačové grafiky a interakce. Pracuje v oblastech volného umění, architektury a interaktivní počítačové grafiky. Jádrem jeho práce je zkoumání simulací a tvoření fikčních světů za pomoci kresby, textu, fyzických instalací, herních enginů či renderovacích programů. V rámci těchto světů poskytuje Rada návštěvníkům prostor hrát si na něco či někoho jiného a pokusit se vidět složitá témata jako nové technologie, asymetrické vztahy či globalizační problémy z perspektivy jiného člověka, počítače nebo třeba šišky.
Kromě výstavních aktivit v českém prostředí spoluvytvářel maďarský pavilon například na Benátském bienále architektury (2021) nebo vystavoval na Ars Electronica v Linci (2018) či v galerii Husslehof ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2022 se stal Laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.